Nový rok jsme zahájili v Domově s počovatelskou službou v Černošicích. Po jedné zkoušce 2.1. jsme vyrazili s Českou zimou mezi staroušky. Bylo to obohacující představení. Bohatstvím rozhodně nemyslím dobrovolné vstupné. Pro tak vděčné publikum bychom měli hrát pouze z lásky. Staroušci byli úžasní. Už při vstupu bylo patrné, že k našemu pořadu přistoupili jako ke kulturnímu zážitku. Pán v první řadě měl oblek, stařenky načesané vlasy a společenské úbory. Ano, tihle lidé ještě pamatují, že na kulturu je vhodné se svátečně obléci. Již před začátkem, když se šouravými krůčky pomalounku shromažďovali se zajímali odkud jsme. Kritizovali, že se jich sešlo málo (17) a že Místní úřad to nedal lidem vědět, protože zrušili místní rozhlas a místní Listy lidé nečtou.
Po úvodní flétničce začali tleskat a stejně reagovali během celého předstvení. Když se spontánně přidali ke koledám stáhnul se mi krk a nevydala jsem tón. Naštěstí na mně nezáleželo, děvčata ragovala na atmosféru vlídnými úsměvy a přesným výkonem. Kuba byl krásně slyšet dával si záležet na zpomalení tempa, také několikrát sklidil potlesk za svoje provedení veršíků. Verunka byla roztomile hravá, všechny ženy zpívaly nahlas, zřetelně, prostě radost na radost.
Po představení se se mnou dala do řeči rodačka z Radotína, žijící posledních 60 let v Černošicích a pátrala zda znám některé její vrstevníky. A i když jsem jí moc nemohla uspokojit (narodila jsem se 15 let po tom co se ona z Radotína odstěhovala) loučily jsme se srdečně a s úsměvem. Prostě Česká zima jim kápla do noty a nám konečně taky.