Jak Mirka a Vlasta poprvé vystupovaly jako hosté pro jiný soubor.

To že před časem přijaly pohostinské vystupování v našem souboru Tony Arabadzis a Radek Beníšek ze souboru Rachtámiblatník, to už jistě vešlo ve známost. Ovšem, že nastane situace opačná to nás ani nenapadlo. Blatníci totiž potřebovali urgentně na záskok do Děda Vševěda dvě ženy. Měli dojednané vystoupení v nás v Radotíně na 21.4.
Na první zkoušku s neúplným souborem, bez kulis a rekvizit jsme jely s Mirkou do Ďáblic týden před vystoupením. Další schůzka byla druhý den po té u nás v Radotíně pouze ve třech a pak už byla na řadě sobota v den představení. Sraz v 10,00 hodin dodrželi Radotínští, Mirka ,Vlasta a technik Pavel. Úderem 10,15 dojel principál Blatníků s náručí rekvizit. Za ním dorazili další členové i když ještě ne všichni. Protože nám stavba scény nepříslušela, začaly jsme s Mirkou žehlit kostýmy v očekávání, kdy vypukne zkouška.
Pohádku o Dědovi Vševědovi doprovází spousta hudby, zvuků a světel. U mixpultu seděli celkem tři technici a ladili a hledali.
“ Mám motyčku?“ zeptala jsem se. “ Jé tu jsem zapomněl“, zvolal Tony. Technik Pája se sebral jel domů (naštěstí jen do Slivence) vypůjčit si motyčku od sousedky.
Dvě hodiny před začátkem nám stále chyběla jedna sudička (byla po noční) a principál ji nahrazoval, což mělo za důsledek, že si občas pletl postavy. Čas plynul v půl druhé sudička dorazila a mohli jsme konečně v kompletní sestavě se světly a zvuky vyzkoušet celé představení. Právě včas protože hned po té přišli první diváci. Byla jsem dost ráda, že za akci nenesu odpovědnost, přesto jsem úplně propotila kostým.
Dlužno podotknout, že představení, jak bylo narychlo sešité hodně horkou jehlou dopadlo velmi uspokojivě. Naštěstí divák nepoznal improvizaci v nezažitém textu z naší strany a ani si nevšiml, když na králi v zápalu boje s mečem praskly kalhoty.