Asi před 120 lety napsala Ludmila Tesařová pohádku Vodníkova Hanička. Každý rozumný člověk pochopí, že takto starý text, by současnému dítěti v podobě v jaké byl tenkát napsán, nic neřekl. Úpravou pohádka získala nejen jiný konec, ale dostává se jí i zpracování ve dvou dějových rovinách. Pokud se hraje na „suchu“ představují postavy činoherci, pokud se hraje pod vodou, přebírají role loutky.Zařazením písniček a tanečků ryb, vzniká pestrá pohádka plná napětí, a nečekaných změn.
V premiéře ji uvádíme na Havelském posvícení 2008 a v reprízách (na Bříství, v Městské knihovně na Smíchově, v Zadní Třebáni)