Na návštěvě v Domě U Agáty

Podzim bývá na produkci divadla vždy hojnější než měsíce teplé, letní. V nabitém kalendáři představení máme za sebou Havelské posvícení, Radotínskou radost, Kašpárkův svět v novém odbytišti v knihovně na Praze 7.

Nově  18.11. jsme přijali pozvání do domova pro seniory v Řeporyjích. Aktuálně hrajeme verše Jiřího Žáčka Jak se chodí do světa aneb Lyžařská a Sněhurku trochu jinak. Dvě malá představení, která se líbí jak dětem tak dospělým. V domově U Agáty požadovali něco ne moc dlouhého. Vyhodnotili jsme , že tato dvoukombinace by mohla být celkem přijatelná. Sraz účinkujících byl v 17,00 hodin na místě obvyklém v Radotíně. Ženy byly všechny, muž jeden ze tří. Náš nový muzikant Yoe Vrána byl na cestě z Modřan a hostující Jirka Jahoda byl na Černém mostě, zcela zmatený z faktu, že si spletl den vystoupení. Nicméně přislíbil dorazit včas. V Domě U Agáty nás přijali velice vlídně, nabídli kávu a koblihy, my si v klidu postavili scénu na Lyžařskou a těšili se na Jiřího. V osmnáct hodin bylo na čase začít. Verše plynuly bez kolize, jen při manipulaci s lyžemi se Vlastě málem podařilo srazit lustr nad hlavou. Najednou byl konec a Jirka stále na cestě. Diváci začali být poněkud nesví, neboť jsme jim s produkcí vstoupili do času večeře. Naštěstí měli v jídelně klavír a několik lidových písniček a kolektivní zpěv pomohlo překlenout čekání. Zpěněný Jirka dorazil a hned se vrhl na scénu. Jak byl rozběhnutý hnal v tempu i Sněhurku. Na daném místě to bylo ke škodě. Ač je scénka humorná, starší lidé ji nestačili sledovat. Doufáme, že alespoň následná večeře jim zvedla náladu.