Poprázdninové divadelní tempo nás strhlo do velkého víru představení a nácviků. Takže jsme v souběhu zkoušeli čtyři naprosto odtažité a spolu nesouvisející věci.
Jedním z nich bylo poetické představení J. Prevérta, Jak namalovat ptáka. O jeho předvedení nás požádaly pracovnice Slivenecké knihovny a Místního úřadu. Protože původní nastudování ukázalo, že jsme byli krátcí, přidala naše skvělá režisérka Mirka každému na prázdniny ještě pár veršíčků, abychom to maličko natáhli. Tak se stalo, že jsme museli přidat i pár zkoušek navíc, aby celé představení na sebe vzájemně navazovalo a bylo pěkně uhlazené. Jak už se stalo při nácviku tohoto kusu pravidlem, dost se u něj nasmějeme, zvlášť když je požadováno mírné erotické dusno mezi protagonisty. Leč úskalími jsme se prokousali a Slivenec nás přijal s očekáváním. Dlužno podotknout, že očekávání bylo oboustranné, protože divácká veřejnost není na verše moc připravená. Ale diváci nakonec přišli. Bylo jich ze Slivence přesně deset statečných. Takže to nebyla z naší strany přesilovka. Drobná zaváhání překvapení diváci shovívavě tolerovali, ale pokud mezi nimi nebyli vyslovení znalci Prevérta tak si jistě ani nevšimli, kde zaváhání byla. Hlavní je, že si slivenečtí diváci spojili třeba naší Drahušku s divadlem a poezií a v obci jí zastavují a chválí. To nás těší nejvíce.