Proč nás lázně nemají rády?

30.5.2010 se náš spolek účastnil dalšího dílu radotínského pábení v Říčních lázních. Tentokrát Městský úřad připravil bohatý program k MDD. Již v přípravné fázi jsme žádali o místo ke hraní někde stranou ostatního ruchu. Tiché zákoutí s plachtou nad hlavou, aby nám v případě deště nepršelo za krk. Jeviště postavené v prostoru pozemku turistického oddílu sice nebylo moc od lidí, ale bylo dost daleko od restaurace a cinkání půllitrů. Určitě v plném rozsahu vyhovovalo stepařské skupině Karamelka, ale my si musíme s plnou odpovědností ke své práci přiznat, že pro naše subtilní divadélko pro nejmenšího diváka opravdu nevyhovovalo. Nespláchl nás letos déšť, neupálilo nás slunce, ale vzal nás vítr. A to tak, že doslova. Naše lehké kovové konstrukce na textilní opony vymezující hrací prostor pro jednotlivé pohádky nemohly stát bez jištění. Principál Vladimír celou produkci klečel za oponou na zemi a svíral jí tak urputně, že poryv větru utrhl, kus našeho paravánu a zlomil tyč konstrukce uprostřed šroubovacího spoje.
Že nás opět nebylo slyšet, bylo způsobeno tím, že jsme stáli za vibrujícím paravánem. Křehká pohádka O staré vrbě opravdu potřebuje jiné prostředí. Dující vítr, šumící stromy a zvuky z ostatních atrakcí, byť vzdálených, nelze prostě překřičet. To co bylo před paravánem, šlo, co bylo vzadu, bylo ztracené.
Proto jsme na místě, k lítosti všech, přijali rázné opatření a neuvedli představení ještě jednou.
Pochopitelné bylo zklamání Katky, která měla svou premiéru a celé její snažení se zkrátilo na minimum. Po tříměsíčním úsilí nastudovat tři jednoduché pohádky pro nejmenšího diváka se vystoupení díky naprosto nevyhovujícím povětrnostním podmínkám moc nepovedlo. Prostě hrát v říčních lázních se nám nedaří. Budeme-li v budoucnu o spolupráci žádáni, musíme zvolit činohru s ozvučením mikroporty a bez kulis. Z toho mi vychází zpívané představení s tanci či jiným pohybem. Ale na to tam byli pozvaní jiní, povolanější.