Když jde člověk do něčeho poprvé,mívá smíšené pocity, tápe v nejistotě. Bylo tomu tak i s naší účastí na Jinonické sonátě. Domnívali jsme se, že půjde o výhradně recitační soutěž a o prezentaci divadla poezie. K našemu překvapení jsme se setkali s autorským čtením veršů, se čtením veršů obecně, se zhudebněnou autorskou poezií. Prostě Jinonická sonáta zahrnovala jakousi poetickou všehochuť.
Jak už to bývá nic není nadarmo. Za recitaci a výslovnost jsme byli pochváleni, už s menším pochopením přistupovala porota ke scéně. Naše dekorace z kytar na které se nehraje prostě neprošla. O to větší pochvala nás čekala za představení Tintili vantili. Dokonce nám bylo doporučeno, ať s tímto představením jezdíme pod nějakou agenturou po školkách. Pochvaly se dočkala naše společná režie, kostýmy a hravost celé produkce. Za odvedený výkon jsme dostali diplom.
